Kavalety chodím se se všemi koňmi. Quarter horse Flash, kterého stále miluji (i když občas je to to jediné, co se s ním vůbec dá dělat), není výjimkou. Kavaletová práce je prostě jedním z pilířů výcviku koně. Někteří, jako právě Flash, dlouho nevěděli, jak si na ní spočítat nohy 😁. Dneska je má rád a je pyšný, že už mu to jde 😍. Díky holky (@freddys.freedom a @_quickball_) za fotky.
„Proč už na něm nesedíš, když se na něm předtím normálně jezdilo?“
Jednoduše proto, že aby Pedro byl skutečně vyrovnaný s jezdcem (a to i se svým méně zkušeným majitelem), ruchy a činnostmi na zádech a vůbec požadavky od lidí, potřeboval a ještě bude potřebovat čas a pomoc.
Šestiletý andaluský valach, který po příjezdu ze Španělska v krátké době vystřídal několik trenérů a majitelů. Protože hlavním cílem dovezeného obsednutého a ježděného koně bylo ho připravit na pokud se nepletu historická vystoupení, byl jeho trénink veden vždy převážně ze sedla. Pedro byl nervozní, ze začátku měl problém s udidlem – byl s ním hektický a opět nervozní, občas se lekal pohybů jezdce, a prý například sundat si bundu v sedle bylo obtížně proveditelné. S jeho atletickým nadáním to nebylo vždy pro jezdce snadné a nakonec byl z přípravy na show vyřazen a prodán. Poslední majitel/trenér si s ním už rozuměl a jezdili spolu na čundry. Takto jako už znovu celkem jezditelný byl prodán méně zkušenému jezdci, kterého krátce po koupi shodil již při nasedání a prý pak nebyl schopen se dlouho uklidnit. Padlo doporučení prodávajícího vrátit se k práci ze země a tak Pedro skončil u mě. Tím, že byl ježděný a podle informací vždy hodný, nezákeřný, jen poděšený a hektický, jsem si myslela, že tak za měsíc znova jezdíme.
No, Pedro mi ukázal, že tak jednoduché to nebude a k prvnímu nasednutí to trvalo víc jak tři měsíce :-).
Na začátku výcviku, kdy jsem se s ním seznamovala, byl pořád strašně hodný a všechno co jsem chtěla se rychle učil. Jen v pauzách stál jak socha a nehnul ani uchem a párkrát když jsem se pozorně zadívala, bylo vidět, že se mu zlehka chvějí některé svaly. Tak jsem začala hledat, co mu vadí, musela jsem být dost vytrvalá, protože se strašně snažil všechno vydržet a nabízet práci. Když se mi konečně podařilo překročit nějakou jeho hranici, pak teprve ukázal jak zběsile, hystericky a dlouho dokáže běžet a nechce zastavit. Byl úplně vypnutý a uzavřený ve svém strachu.
Nakonec jsem s ním absolvovala i pár tréninkových konzultací u Katky Santarové (díky), kde jsem dostala cenné rady, jak s takovou specifickou povahou pracovat.
Shrnutí je takové, že Pedro je opravdu strašně hodný, pracovitý kůň, který si moc přeje vše dělat dobře. Ale protože pravděpodobně obsedání a základní výcvik ve Španělsku neproběhl zrovna s citem, má v sobě velký strach z pohybů na zádech a vlastně i z požadavků člověka. Takže ač by si strašně přál vyhovět, jeho stres z toho, aby bylo vše dobře, rozbíhá spirálu. Cesta ven byla například i to, přesvědčit ho, že dělat chyby, je v pořádku.
Odměnu nedostával za splněný úkol nebo cvik, ale za to že začal komunikovat a dal najevo nějaký svůj názor nebo pocit. Takto pomalu začínal získávat sebevědomí, práce ho přestávala stresovat. Teprve pak jsem se mohli dopracovat k sedlání a vyřešení strachu z pohybů, zvuků a různých tlaků na zádech. Trvalo to dlouho, a překvapivě obsedlý kůň se bál dečky, sedlání, šustění, pohybu třmene, pohybu ruky nad sedlem a spousty dalšího. A protože je taková povaha, tak se Pedro jen snažil všechno zase vydržet a nedat najevo. Díky předchozí přípravě stačilo ho podpořit a svůj strach záhy projevil – jen tak ho bylo možné provést dál a strach mu pomoci zpracovat.
Když jsem na něj poprvé posadila Káju jen jako zátěž a já byla na zemi, tvářil se už jako naprostý profík. Zvládl spoustu rušivých podnětů. Další jezdec byla Eliška a to rovnou na kurzu před hromadou diváků, za zvuků chraptící reprobedny :-). Tentokrát se tvářil jak znuděný provozák. Při třetím ježdění mohla Kája házet vestu ze strany na stranu, Pedro se sice zarazil, ale poté vyhodnocoval zpracovával a sám se rozhodl, že není třeba plašit. Jsem na něj pyšná 🙂 a těším se na další pokroky.
Další kůň v tréninku, který je teď denně chválený, jak moc je šikovný, je Luna. Letos v létě bude čtyřletá, a loňský rok prochodila převážně na zadních (první fotka) 😁.
Tehdy jsem v podstatě jen majitelce Terce ukázala, jak s ní pracovat, aby bylo vůbec možné se s ní bezpečně přemístit po areálu. K tomu občasné tréninky při kterých se pomalu kobylce ukazoval postupný úvod do práce.
Teď s ní pravidelně pracuji druhý měsíc a Luna se sama rozhodla, že už se na zadní stavět nechce 😉. I když je to pro ni ještě těžké, a občas nevydrží. Mimo jiné umí přistupovat ke schůdkům a užívá si společnou pauzu s paničkou.
Už týden nosí sedlo 😁! A vyrovnává se s šustící plachtou na zádech 😉
Většinu času se krásně soustředí a moc hezky se začíná nosit na kruhu 😉.
S takovou to možná pomalu směřuje k obsednutí ❤️😉. Sdílím i na Facebooku.
Na fotkách je dnešní trénink u @katerinasantarova 
. Na Pedra nespěcháme. Je mu šest a už toho má za sebou spoustu. Hodný kůň, který ač obsednutý, nemá dořešené strachy – nejvíc ho děsí věci na zádech, které nečekaně zašustí, či se pohnou, ale i příliš požadavků. Za poslední dobu už se naučil, že i chybovat je v pořádku, že s lidmi se dá komunikovat a krásně začal objevovat cestu k uvolnění, psychickému i fyzickému. Výcvik koně nemusí být boj. Dnes dostal uvázanou plachtu kolem těla, jako znovupřípravu na jezdce. Trénink skončil, když se rozhodl, že ani s plachtou na zádech už nikam prchat nechce, a i přes mé povzbuzování, že běžet může mi skoro vynadal, že raději zůstane se mnou a uvolněný 
. Práce ze země bude ale ještě nějakou dobu tím hlavním. Za mě super pokrok a Kátě moc děkuji za cenné rady 
.
S Pedrem na tréninku u Káti Santarové. Jestli se mi nějaký kůň dostal pod kůži tak je to tenhle, španělský P.R.E. jménem podle průkazu DUQUE (Vévoda). Majitel mu říká Pedro, já Píďa podle velmi podobného španěla, co u mě byl před dvěma lety.Skvělý kůň s krásnou duší, který ale úplně ztratil víru v lidi, v sebe sama a ve vlastní názor a projev. Jen se strašně snaží mechanicky dělat různá cvičení (která se mimochodem dokáže naučit extrémně rychle), a hrozně moc bych chtěl dělat vše bez chyb, a být dobrý. Když není dobrý, bojí se a prchá. Jenže chyby jsou normální, dějí se všem a on potřebuje pochopit, že to není špatně, že dobrý je i když chybu udělá. A taky to, že může říct co si myslí, a že mi to nebude vadit, naopak. Že nemusí stát jak dokonalá socha a být hodný, že hlava dole mechanicky, jen aby už měl klid není řešení. U Káti jsme dnes zahodili všechny poučky, systémy, postupy (a že je to sakra těžké) a jen podporovali Píďův projev. Nejlépe když začal žvýkat uprostřed práce, aniž by ta práce byla dokonalá, dostal pauzu. Různá překvápka a změny, pořád podporován, že je dobrý i když není přesný, a že od něj chceme víc aby s námi mluvil, než aby pracoval dokonale. A jemu se to líbilo, roztál mu jeho kamenný výraz, dokonce si troufl mi ukrást bič a odhodit ho stranou! Velký úspěch pro Píďu, Pedra – Vévodu 
Pro mě velká mentální dřina. Velké uvědomění jak velkou jistotu v naučených cvičeních máme, a že pracovat bez nich je další výstup z komfortních zón a krok dál. A to pozor, už jsem si nějakou dobu myslela že se od naučených mechanismů umím oprostit, dnes jsem zjistila že málo 
. Díky za to 
.
#vycvikkoniajezdcupetraberankova#horsetrainer#morina#ranch#jezdci#horse#equestrianlife#equestrian#mylifewithhorse#jezdectvi#horsemanship#horseofinstagram#younghorse#younghorsetraining#kurzyskonem#purarazaespañola#newstart